Dřív, než se káva začala pít tak, jak ji známe dnes, chutnal tenhle příběh úplně jinak. Nepil se extrakt z praženého zrna. Pil se celý plod. Kávová třešeň v celé své podobě, tak jak dozrála na stromě.
A právě tam někde začíná i cascara.
Cascara je sušená dužnina a slupka kávové třešně. To, co dnes známe jako kávové zrno, je vlastně jen pecka uvnitř plodu. Všechno kolem něj, všechna ta chuť a šťavnatost, dlouho končila stranou, jako něco nepodstatného. A přitom právě tam se ukrývá charakter, který dokáže překvapit.
Když se cascara zalije horkou vodou, nevznikne káva, jak ji čekáš. Vznikne nápoj, který je lehký, ovocný a živý. Má v sobě něco známého, ale zároveň úplně jiného. Jako bys byl najednou blíž samotnému začátku.
V zemích, kde káva roste, tohle nikdy nebyla novinka. V Etiopii nebo Jemenu se nápoje z kávových třešní pily dávno předtím, než někoho napadlo zrno pražit. Lidé tehdy neřešili trendy ani složité procesy. Využívali to, co měli. Celý plod, tak jak byl.
Cascara tak není objev. Je to návrat.
Pak se ale něco změnilo. S rozšířením pražení se pozornost přesunula na zrno. Zbytek zůstal stranou. Ve většině světa se cascara přestala využívat a stala se vedlejším produktem, na který se zapomnělo. Až v posledních letech se znovu vrací. Ne jako módní vlna, ale jako znovu objevená hodnota. Dokonce i v Evropě si musela najít svou cestu zpět a dlouho čekala, než byla oficiálně přijata jako potravina.
Její chuť přitom dává smysl hned, jak ji ochutnáš. Nese v sobě ovocně zemitý charakter s výraznou kávovou kyselinkou, která může připomenout šípky nebo evropskou třešeň. Je čistá, bez hořkosti pražení, s jemným bylinným dozvukem. Je to káva v její původní podobě, ještě než ji člověk začal měnit.
A dává smysl i jinak. To, co se dřív nevyužívalo, se vrací zpátky do oběhu. Z jedné rostliny vzniká víc než jen zrno. Méně odpadu, více hodnoty. Jednoduchý princip, který tu byl vždycky, jen jsme na něj na chvíli zapomněli.
